30/08/2017
Z deníku hospodského no.5:
Oukej, vážení, je na čase vám všem opět objasnit, co se tedy vlastně teď o víkendu stalo. Předpokládám, že stejně už nějaká upravená verze po Dnešicích koluje. Sobota probíhala jako kterákoliv jiná běžná oslava narozenin. Prase se peklo, DJ Kokos pouštěl pecky, pilo se, tancovalo, až najednou jako blesk z čistého nebe se něco pokazilo a oslava skončila v né úplně přátelské náladě.
Co bylo spouštěčem? Pravděpodobně zklamání ve mně, zklamání v tom, co a hlavně jak dělám. Ano, přiznávám, nedělám vždy vše tak, jak by s tím druzí mohli souhlasit. Nicméně se opět vracím k tomu, že každý svého štěstí strůjcem. Z čehož podle mě logicky vyplývá, že každý si své podnikání má dělat tak, jak on sám chce. On se vždy nějaký výsledek objeví. Ano, vážně se někdy chovám jako středobod vesmíru, nebo královna pouště a ano, uznávám, že se někdy může zdát, že pohrdám všemi kolem. Nicméně jsem dospělý jedinec a je přeci jen na mě, jakou cestou ve svém životě jdu. Ti, co mě znají, ví, jak to je. A to je to jediné, co je pro mě důležité.
Co tomu předcházelo? Několik let budovaný vztah dvou lidí. Lidí, kteří si jsou ve spoustě věcech a některých názor dost podobní. Oba jsou tvrdohlaví, urážliví, panovační, v některých ohledech zásadoví, atd. Po celou dobu toho vztahu, vznikl pouze jednou jedinkrát větší konflikt, kdy tito dva lidé na sebe zakřičeli a vzápětí se s brekem sobě omlouvali. I přes některé společné rysy, mezi nimi vždy bylo spoustu věcí, ve kterých se absolutně neshodovali. Nicméně si sebe navzájem vážili, tolerovali se a oba věděli, že mají rádi, že jim na sobě navzájem záleží. Jeden od druhého se spoustu věcí naučili a dokonce i ten starší předal spoustu životních zkušeností tomu mladšímu. Za ty roky spolu užili nepřeberné množství legrace a zážitků. Bohužel spolu prošli jednou z nejtěžších životních etap, ve které pro sebe navzájem byli oporou a byli tady jeden pro druhého. Pro někoho mluvím v hádankách, někdo už teď ví, o kom mluvím.
Celé toto „divadlo“ je o mně a o Pavlovi.
A co se tady stalo? Pavel to přehnal s alkoholem a došlo mezi námi k ostřejší výměně názoru, která byla z jeho strany ukončena slovním podáním okamžité výpovědi ze smlouvy o pronájmu hospody. Ostřejší? Tím se rozumí, že bohužel došlo i k fyzickému kontaktu. No co vám budu povídat, držení pod krkem od chlapa v posteli je fajn, za jiných okolností se mi to úplně nelíbí. I já, ledová královna, drsňák, za každé situace, se vám přiznám. Po probrečelé celé noci a dopoledni jsem se vrátila do hospody a při pohledu na mě tak známého člověka přede mnou stál najednou někdo jiný, někdo cizí, někdo z koho se mi takovým způsobem rozklepaly ruce, že jsem tenhle pohled prostě nesnesla.
Co se bude teď? To je to, co já právě vůbec nevím. Všichni kolem mi radí, ať už se tam nevracím. Já mám ale jednoznačně morální dilema. Jedno vím. Zklamala jsem se v člověku, o kterém jsem se vždy vyjadřovala s respektem a vždy jsem stála za ním a říkala, že moje zkušenost je ve směs pozitivní, že my si nikdy nic neudělali, i přesto co jsem vše věděla. Zklamal mě člověk, kterému jsem věřila, kterého jsem měla ráda. Nejde o to, co se fakticky stalo, nebo co se řeklo. Jde o výraz v jeho tváři. S takovým vztek, s takovou nenávistí se na mě ještě nikdy nikdo nedíval. A já teď nevím, zdali dostát svým závazkům, svému slovu, svého svědomí a dokončit tuhle mojí etapu posledním zářím, nebo to vše skrečovat právě teď, právě k poslednímu srpnu.
Dejte mi čas si to vše srovnat. Nechci tady polemizovat nad tím, co máme ve smlouvě. Nechci tady rozebírat, jací jsme já nebo on lidé. Nechci tady na nikoho kydat špínu. Chci jen, abyste pochopili, co se děje. Abyste pochopili, proč bylo v neděli zavřeno. Abyste pochopili ….
