12/05/2024
Mít svoje místo, kde je ti dobře.
Když jsme se poprvé přijeli podívat na chalupu na Hřebečné, byl Štepa novorozeně. Momentálně právě leze do puberty. 😁🙈.
Už 11 let je to naše oáza klidu. 11 let lásky k tomuhle místu a Kruškám celkově. Nádherná příroda s nezaměnitelným rázem a pohnutým osudem. Místo se svým vlastním duchem. Místo životních příběhů. Přátelství, která jsou hluboko.
Místo, které je svědkem spousty krásných okamžiků a zážitků, ale i mé největší bolesti a propadu na dno. Právě tady jsem se dávala dohromady. Jezdila se sem schovat a začala skládat ty střípky, na které jsem se rozsypala. Začala přeskládávat sama sebe.
Vzpomínám když tu Štěpí ještě lezl po čtyřech a my z každé výplaty dávali vše postupně do kupy k našim představám, pro sebe i pro hosty, kteří se k nám již opakovaně vrací. Což je v podstatě nekonečný proces 🤩.
Vzpomínám když nám holky vyčítaly, že už zase jdeme do klubu. A taky když se to překulilo a naopak nás tam začaly vysílat, ať mají od rodičů klid. 😜😀
Vzpomínám na všechny adventy, Vánoce, novoroční výšlapy, Masopust, focení kalendáře Marcebila a další sportovní a kulturní akce, oslavy narozenin či setkávání sousedů. Na dobu covidu, kdy jsme se na tajňáka setkávali v klubu nebo na zahradách sousedů. Na ten paradox doby, který přinesl rozdílnost názorů, ale i sounáležitost a blízkost.
Je toho hodně a věřím, že toho ještě hodně bude. Není to vždy ideál. I tady se vztahy přeskládávají, věci a lidi hodnotí i tady se zkrátka úplně normálně žije. Vlastně mě to učí. Pochopení a porozumění.
I přes to všechno se tu cítím svobodně, je to můj prostor můj domov a jsem za něj vděčná. ❤️
A děkuji mému muži, že mě přesvědčil si chalupu koupit. Já se totiž další hypotéky strašně bála.
Když v srdci cítíš, že chceš něco udělat, i když se bojíš tak neváhej. Dovede tě to tam, kam má. ❤️
