25/07/2026
A jak na Srubu Veverka všechno začalo?🤷🏼♀️😉
První nápad, že bychom si pořídili chaloupku někde za městem, vznikl v době mé třetí mateřské dovolené. Vadilo mi, že naše děti skoro neznají sníh, že nerozeznají smrk od dubu a celkově mé nejkrásnější vzpomínky na dětství byly z vesnice u babičky a dědy v přírodě a chtěla jsem to samé dopřát i svým dětem.
Začal náročný každoměsíční maraton objíždění pozemků s našimi požadavky - samota či polosamota, ve svahu, kousek do lesa a lyž. středisek, dojezd do hodiny od Olomouce, nadm. výška nad 500m/nad m., velikostně 1000-1500m2 a samozřejmě cenově dostupné. Nenároční!😜
Bezmála dva roky, DVA roky!!!jsme v duši srdce věřili a doufali, že HO najdeme. Naděje umírá poslední, říká se to, ne?!😉A tak jsme jezdili a jezdili a hledali a hledali… A pořád doufali🙏
A pak přišel Den D. Byl podzimní den, nekdy v říjnu a jak to tak v tomto ročním období nečekaně bývá, bylo pošmourné mlhavé počasí, drobně mrholilo. Přesněji řečeno, hnus fialovej, blbá nálada od rána, další zabitej den hledáním našeho vysněného místečka k odpočinku, myslela jsem si..😏
Nepřišlo to hned. Přijeli jsme na místo, prošli se zarostlou loukou a jako stosedmdesátejšestej pozemek jsme zkonstatovali - jo tady by to šlo. Ale tak nějak míň než kdekoliv jinde, páč ta mlha a déšť, že.☹️
V zoufalství jsem dostala nápad a řekla si, že vlezu do 100m vzdáleného lesa a pokud najdu do pěti minut aspoň jednu houbu, tak pozemek koupíme.
A jak to dopadlo? Po vstupu jsem si sundávala šátek z krku, páč jsem se do pěti minut vracela ne s jednou houbou, ale s plným šátkem krásných velkých suchohřibů. A to bylo znamení…🫶
A tak jsme ho koupili 👍
PS : fotku s šátkem a úlovkem z lesa mám nenávratně kdesi ve starém telefonu a tak přikládám video z února 2018, kdy byl náš “trvalý travní porost” přepsán na “stavební parcelu” a také jsme se byli přesvědčit, jestli ty naše děti poznají ten pravý sníh a ne jen z Krakonoše a lyžníků☃️❄️
