Selský DOMEK ubytování s Wellness

05/01/2022

Pokud má někdo pocit, že něco podobného už napsal Robert Fulghum že Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, má pravdu. Ovšem až jako druhý, myšlenka je má. Plagiator je on. A kdo to nezná, prosím dostudovat, fakt dobrý. Ze života.
Tráva je zelená, nejlépe je jí v koňském bříšku.
Sníh je studený a mokrý, kloužou po něm nohy, kryje trávu, za poníky nebrat. Občas na vyválení ovšem dobrý.
Pohyb je dobrá věc, pro poníky ale není, ti mají za úkol plnit bříška. Od rána do večera. Je to na mě vidět.
Majitelka sice není kůň, ale jde to s ní, pokud dodržujete základní pravidla. Nepředbíhat, na to je zvlášť háklivá, pokud ovšem neposlechnu, hrozí, že nepřijde dobrůtka a trochu si koňsky zacouváme. Občas vyžaduje nějaké další cviky – couvání, nožku, poklonu, za mrkvičku to ovšem stojí. To potom couvám i sama od sebe a nejsem k zastavení.
Někdy si chce udělat selfie, rádi ji vyhovíme, následuje mrkvička. A protože máme hlavy velké, koňské, většinou se na snímek někdo nevejde. Toho si na fotkách všimněte. Někdy se tam ani majitelka nevleze. Natožpak hezké pozadí, které dlouho vybírá.
A pokud Vás přepadne náhlé koňské svědění zad, mohu Vám v humně doporučit starou pokřivenou jabloň, stačí nacouvat a drbat a drbat a drbat …. Občas to vypadá, že je v humně tornádo, jak se jabloň kymácí.
A poslední postřeh, já jako větší jsem brána jako kůň a jsou ode mě očekávány věci koňské, Anuška je brána jako spíše přerostlý pes, koňské mimino, i když je o dost starší, takže se veze a spousta věcí jí jako menšímu sourozenci prochází. Pro mě je to lenochod, kterého občas kamarádsky musím kousnout do zadku.
A na závěr. Skromně. Velím tomu tady všemu v Milokošti ovšem já. To kdyby měl někdo pochyby.
Prostě, i když jsou majitelé jen lidé, mají své chyby a slabosti, celkem to s nimi jde.
Hodně mrkviček a koňských dobrůtek do celého roku 2022
Vaše Rouzinka a pozdravy přidává i Anuška
(napsal Mário Grossmann)

26/12/2021

Rok se pomalu sešel s rokem, zapálili jsme poslední adventní svíci a před domečkem v Kněždubě proběhlo vánoční koledování. Nikdo neví, kolik úsilí a starostí, ale i radostí při secvičování zpěvu s muzikou, koštování vína a dobrůtek to bylo. Výsledek musíte posoudit vy. A za mě hudba, zpěv, svařák, slivovice, ale hlavně atmosféra fakt výborná. Děkujeme všem, co nás ve zpěvu přišli podpořit. Hezké Vánoce.

23/12/2021

10/08/2020

Vodní hrátky

10/08/2020

O tom, že máme rádi zvířata, asi nikdo nebude pochybovat. Za tu dobu, co provozujeme Selský domek se zvířaty, ale i dříve, jich našimi ohradami prošly spousty a většina z nich trhala rekordy v délce života a několikrát jsme byli i citování v Guinessově knize rekordů pro Čechy, Moravu a Slezsko stran dlouhověkosti. Ono stačí zvířátko pojmenovat, mít rád a potravinový řetězec se musí rozpojit. Ještě že máme ve Veselí Kaufland , jinak bych to s ženou doma nevydržel, já maso k životu potřebuju. A tak jednoho večera u nás přibrzdil Tonda K. z Milokošťa , který nám brousí kopýtka naší kobylce Rozince. Věděl, že sháníme kačenky, šel prostě na jisto. A protože má cit pro dramatično , určitě jako mladý hrával amaterské divadlo,objasnil mé ženě, že pokud si nevezme všech deset denních káčátek i s matkou, nejlépe hned, do rána nedožijí, protože se o ně postará v již zmiňovaném potravním řetězci na jeho dvorku výše postavený predátor, to jest Tondovo prase. Po pár slzách mezi vraty kačena matka i s deseti potomky přistála u nás v humně. Nepopírám, že k úplnému štěstí chovatelů nám chyběly z dlouhodobého hlediska už jen kačeny. Má žena měla jasnou představu , nádherné sněhobílé činky, nejlépe tak několikatýdenní, ať se napasou a nemusí se chodit na kopřivy, prostě samoobsluha a mně opět ubyde práce se sekáním humna. Realita je ovšem, jak už to bývá,úplně jinde. Matka splňuje parametry sněhobílé milokoštské činky. Dětátka, ikdyž statisticky by to mělo být 50 na 50, jsou spíše po tatínkovi, kterého nikdo neviděl a který zneužil soumraku a hormonální rozlady matky a odněkud se připlížil ze zadu humna od Moravy . Alespoň nějaká žlutá na nich byla, takže naděje umírá poslední. Jaké anabaze jsme s káčátky prodělali, kolik stanovišť a ohrad jsme s nimi procestovali , než byla jistota, že u nás doma není také nějaký predátor. A co kopřiv jsme se natrhali a nasečkovali , vajíček pro kačenčí miminka navařili a granulí v hobby marketu u Roubínka napořizovali . A nešlo si nevšimnout , a i natvrdlým slepicám to došlo, že tatínek byl sice plodný alfasamec, ovšem svým potomkům dodal trochu tmavší grády , prostě je genově obohatil. A když jśme začali pozorovat na kačenkách, resp. káčerech ,zcela jisté odstíny do modra a zelena, pochopili jsme. Milokoštský divoký kačer to byl, předal genetickou informaci a zmizel zpátky do tmy k Moravě . Určitě naše kačenky mají spousty sourozenců kolem celé Moravy. Krásně rostou, jako správné děti už se vybarvily , matku už vytěžily a prakticky ji už nepotřebují a ta půjde zpět k Tondovi . My jen teď řešíme, zda až přijde podzimni sychravé počasí , nezjistíme, jak divoká krev po otci nutí naše chovance k rozběhu přes naše široké a dlouhé humno, pak už jen využijí vítr od Hutníka, spolehnou na míchání teplých a studených proudu nad řekou Moravou a ve tvaru písmene V se smísí s jinými kačkami letícími směr teplé krajiny. Snad to tak nebude , snad v nich naše ochranitelská stopa alespoň zlomeček zanechá a zůstanou s námi. Protože u Ostroha podél odlehčováku už se houfují myslivci. A určitě víte, jak to konči, broky nahoru, kačky dolu. A myslivců je tam tolik a stojí po obou stranách, že to dobře pro kačky skončit nemůže. Takže jim jdu udělat přednášku na téma zdravou stravou k dlouhověkosti, aneb kudy cesta do Guinessovy knihy rekordů.

02/08/2020

Začátkem tohoto roku vrcholily přípravy na další sezonu úspěšných jarních programů na domečku v Kněždubě. Až nás, jako celý svět, překvapil a zastavil jistý koronavir. Týdny a měsíce úsilí šly vniveč. A nabíledni byla otázka, jak se z krize poučit a využít stávající situace, aby domek nezůstal stát a my s ním. 7. května jsem se od mé multitaskingové ženy dozvěděl, že náš domeček bude sloužit všem milovníkům starých dob jako ubytování. A už za měsíc a půl zařizování, se ubytovávala první rodinka s dětmi. Až s Liberce. Rodiče si užili návratu do svého dětství, jejich potomci asi poprvé sbírali ještě teplá vajíčka a krmili králíky. Samozřejmě ubytovaní, protože svět pospíchá a kvapí, mají k dispozici celý objekt včetně všech vymožeností moderní doby. I elektrokoloběžky dorazily do Kněžduba. A protože pro ubytované jsme nafotili nové obrázky, i vám se chceme pochlubit . Jestli se líbí a dílo se nám povedlo, dejte vědět. Snad budeme mít jen spokojené hosty, protože za léta, co máme domeček, jsme do něj dali nejen spoustu své energie, ale hlavně svá srdce.

22/03/2020

Tak tu máme jaro. Sluníčko sice svítí, ale díky karanténě si jej užíváme jen přes okno nebo in natura s rouškou či respirátorem, pro ty otrlé. A tak nás doma popadla nostalgická. Majitelé domečku jsme od roku 2012, ale až teď je ta správná doba vytáhnout staré paměťové karty z našeho foťáku a kochat se, co jsme dokázali. I nás to samotné překvapilo. Člověk rád to špatné zapomíná a vidí jen samozřejmou realitu. Pokud budete mít pocit, že si vymýšlíme, je to skutečně tak. Původní fotky jsou z konce roku 2011 z naší první návštěvy s realitní makléřkou (to je ten zadek v kabátě s kolem na úvodní fotce) a srovnávací z dnešního odpoledne. Co taky díky karanteně v neděli dělat. Na můj holý pupek. A ten jen tak někdo neviděl. Takže pokud se vám bude líbit, jak jsme domeček upravili k obrazu svému, určitě si to nenechejte jen pro sebe. A dejte nám vědět. A na poslední fotce je prasátko Leontýnka jako miminko a současnost. To abyste viděli, že stáří se nikomu nevyhýbá.

03/02/2020

Před 14 dny nám napadl sníh, dlouho sice nevydržel, ale napadl. A kobylka Rozinka z něj byla úplně paf. A protože jsme nadílky využili, můžete se pokochat pár snímky, jak jsme si to všichni užili. Dobře tak, protože další sníh bude asi až zase za rok. Takže můžete být svědky, jak ponička cvičí poklonu, trénuje španělský krok, couvá a za mrkvičku aj hubana vám dá.

30/01/2020

….. a ještě pár fotek jak to všechno začalo.