23/11/2017
Krize stavebnictví z nedostatku zakázek přešla v krizi pracovních kapacit
ČSÚ nedávno zveřejnil výsledky české ekonomiky za předcházející období, ekonomika roste, průmyslu se daří, HDP roste.
Jen jedno odvětví padá nepřetržitě stále dolů – české stavebnictví, obor, jehož stav je natolik žalostný, že politici nad ním zlámali hůl, veřejností je vnímán naprosto negativně a zlepšení je v nedohlednu.
Od roku 2008 do roku 2015 bylo stavebnictví v těžké krizi související s krizí celého hospodářství, v roce 2015 začala ekonomická konjuktura, která se mírně projevila i ve stavebnictví. Od roku 2016 však opět začal každoroční pokles, který trvá dodnes.
Příčiny obou krizí jsou však rozdílné, zatímco krize 2008–2015 byla krizí nedostatku zakázek, krize 2016 dodnes je krizí stavebních kapacit.
Co vlastně znamená tento pojem?
Zatímco v období 2008–2015 měly stavební firmy kapacity volné a potýkaly se s problémem nedostatku zakázek a s výběrovými řízeními s hodnotícím kritériem nejnižší ceny, současná krize souvisí s několika různými faktory:
- Množství stavebních zakázek roste i u našich sousedů (Polsko, Slovensko) a je pokrýváno pracovníky z Ukrajiny, kteří vydělají stejně jako u nás a mají to blíž.
- Slovenský stavební trh roste a ani Slováci nemají zájem u nás na stavbách pracovat jako dříve
- České učňovské stavební školství je v totálním rozkladu, o obory důležité pro toto odvětví není zájem, počty vyučených, se zájmem a s pracovními návyky a odhodláním pracovat v prodloužených směnách, v dešti, sněhu, na slunci a přesčas, se počítají v řádech jednotek.
- Neustále pokračuje nedokonalý systém výběrových řízení zhotovitelů shrnutý do totálně pokaženého Zákona 134/2016 Sb. (Zákon o zadávání veřejných zakázek)
- Neustále dominuje nevymahatelnost práva mezi stavebními podnikateli, neustále trvá nešvar neplacení včas a v plné dohodnuté výši.
Paradoxem je, že v současné době je zakázek dost, firmy hledají příležitosti k růstu výrob, mají zájem budovat nové výrobní haly, ve velkých městech enormně roste zájem o nové bydlení, stát má díky ekonomickému růstu dostatek prostředků na podporu veřejných staveb, EU do Česka tlačí dotační peníze a při tom všem nemá kdo stavět. Ne, že by nebylo dostatek firem, firem je mnoho, ale pracovních kapacit – klempířů, pokrývačů, zedníků, tesařů, zámečníků a dalších pracovníků je, po tolika letech naprosté neperspektivy oboru, stále méně a méně. Velká většina stavebních firem nemá vlastní kapacity, věnují se inženýringu (nakupování subdodávek) a i když se ceny stavebních prací postupně zvedají jejich zisky nerostou, protože zvýšení spotřebují na přeplácení externích kapacit, bez kterých nemohou existovat. Tyto skutečnosti pak vedou k jednoznačným závěrům, že řešení za současného chápání problému společenskou reprezentací je v nedohlednu.
Existuje vůbec nějaká cesta, jak toto, pro české hospodářství důležité odvětví, vůbec pozvednout??
Existuje, ale bude dlouhá a trnitá a bude mít několik paralelních větví.
1) Na vládní, zákonné úrovni.
Je důležité, aby stavebnictví bylo mladými lidmi vnímáno jako perspektivní obor. Znamená to zavést pro něj institut sezónní práce v kontextu Zákoníku práce a s podporou pracovníků v období mimo sezónu (tak jak je to např. v Rakousku). Znamená to, že v období mimo stavební sezonu (zima) budou moci pracovníci v tomto odvětví využívat podpory z úřadu práce v jiné výši, jak nezaměstnaní za předpokladu závazku zaměstnavatele v hlavní sezoně je znovu zaměstnat.
Stejně důležitá je úprava (změna) Zákona o zadávání veřejných zakázek směřující k možnosti výběru portfolia uchazečů dle skutečně provedených referencí (ne půjčovanými, zfalšovanými referencemi, které nelze ověřit – viz CRRL)
Zavedení životaschopného rychlého na efektivního způsobu vymáhaní práva ve stavebnictví (zde je největší prostor pro seberealizaci institucí jako je ČKAIT, SPS a jim podobné) např. formou oborových rozhodčích komisí při Hospodářské komoře apod.Důležité je zdůraznit, že soutěžení na nejnižší cenu stále zůstane tím nejjednodušším, nejtransparentnějším a nejefektivnější způsobem výběru zhotovitele
2) Na oborové úrovni
Za předpokladu zahájení změn popsaných v bodě 1) budou moci firmy s odpovídajícími ekonomickými výsledky zahájit činnost vlastní firemní výchovy kádrů, nebo alespoň účinné podpory existujících školských učňovských institucí, za předpokladu, že tyto budou vypouštět dostatečný počet kvalitně vyškolených pracovníků.
Jen a pouze na oborové úrovni musí být zásadní prioritou činnosti firmy kvalita prací.
Právě díky nedostatku kvalitních pracovních kapacit pověst oboru (společenské vnímání) stále klesá a netěší se pozitivnímu zájmu médií, a tedy ani veřejnosti.
3) Na mediální úrovni
Pro rozvoj oboru je důležitá jeho popularizace, vyzdvihování úspěšných staveb, stavitelů, zvýšení jejich prestiže ve společnosti, vyřešení celé řady soudních kauz souvisejících s negativním vnímáním oboru (např. neštěstí ve Studénce, zvlněná dálnice u Ostravy apod.), ze kterých pak následně bude zřejmá sebereflexe oboru formou potrestání viníků.
Závěrem nutno uvést, že v oboru stále existují odborníci, srdcaři, pro které je stavění koníčkem zábavou, a kteří nedělají svou práci jen a jen pro peníze, ale protože je to baví. V nich je třeba vidět potenciál, na základě kterého lze postavit české stavebnictví na nohy.
