Hejlov a okolí nabízejí rybaření, cykloturistiku, houbaření, koupání, posezení u ohně i výlety za historickými památkami do nedalekého Pelhřimova a Humpolce. Na kamenném portálu jedněch dveří je vytesán letopočet 1559 a jméno Waczlav ze Sper. Lze usuzovat, že šlo o jednoho z bývalých majitelů, který údajně patřil k významným pelhřimovským měšťanům. V dokladech z devatenáctého století se dozvíme, ž
e tehdy bylo v mlýně pět vodních kol. Byly zde dvě mlýnské stolice, jednolistová pila, šindelka a krupník. Když bylo potřeba spustit určitý stroj, pustila se voda na to kolo, s nímž byl spojen. V roce 1901 proběhla velká rekonstrukce a modernizace. Dosavadních pět kol bylo nahrazeno dvěma většími a ve sklepě mlýnice byla instalována asi 30 metrů dlouhá transmise, kterou kola společně roztáčena. Z ní se síla vody přenášela na jednotlivé stroje pomocí kožených řemenů, které se podle potřeby využití strojů buď nahazovaly nebo sundavaly. Transmise mohla pohánět také důmyslné kapsové dopravníky, což byly dlouhé svislé textilní pásy s plechovými kapsičkami, které dopravovaly zrní nebo mouku do zásobníků v podkroví. Transmise i dopravníky se dochovaly dodnes. K radikální změně došlo v roce 1921. Dosluhující vodní kola byla nahrazena Francisovou turbínou. Musel být vybudován nový náhon z rybníka, turbínová kašna, strojovna turbíny, dvě stavidla a zregulován odpadní kanál. Síla vody se pak přenášela na dosavadní transmisi širokým řemenem a z ní na jednotlivé stroje. Výkon turbíny, která funguje dodnes, je při spádu 5,1 metru a spotřebě půl kubíku vody 32,5 koňských sil. Oproti vodním kolům šlo nepochybně o velký nárůst. Turbína byla vyrobena firmou Breitfeld Daněk a spol. v Blansku. Celý projekt stavby, včetně stavebního povolení i kolaudace, se tehdy vešel na jeden list papíru o velikosti asi 80 x 120 cm. Těžko si představit kolik papírů by na podobnou stavbu bylo potřeba dnes. Tento dokument se dochoval a jeho kopie je vystavena v mlýnici. V hejlovském mlýně se mlelo ještě počátkem padesátých let. Pak byl jeho provoz prohlášen za neefektivní, provoz byl zastaven a mlýnské stroje odvezeny údajně někam do Polska. Turbína však zůstala a k jejímu hnacímu kolu byl připojen generátor na výrobu elektřiny. V této podobě vyrábí elektřinu pro potřeby objektu dodnes.
