23/10/2022
Vážení a milí,
přesně před sedmi lety jsem s nadšením a velkým odhodláním přebíral objekt horskou chatu Světlanku. Tak nějak jsem tušil, že si tu dám pěkně do těla a počítal s tím, že tu zestárnu… A zase tak moc jsem se teda nezmýlil… Tělo jsem si tu zhuntoval parádně a zestárnul o více než sedm let 😉 Ale dobrý, nelituju, stálo to za to a šel bych do toho znova! Akorát jsem teď už dospěl k tomu, že nemám to správné nadšení tu dál zůstat. Hodně zjednodušeně řečeno, došly síly a nejsou lidi. A tak nastal čas ne velký krok
a realita je taková, že Světlanku k 31.říjnu opouštím…
Ti z bližšího okolí už to samozřejmě vědí a ptají se, co jako teda budu dělat, jestli se jako nebudu nudit třeba…? Tak prosím vás, v první řadě bych si chvilku strašně rád odpočinul a nabral dech. Pak mám
v lyžárně skialpy, který jsem si pořídil tak tři roky zpátky a vyrazil na nich zhruba dvakrát a to ještě
v dubnu. Ve sklepě mám uskladněný kolo, který musím zkontrolovat, protože jsem ho viděl naposledy před pěti lety. Velké obavy mám o můj tenisový bag, protože netuším, kam mi ho má milovaná paní „uklidila“…
Ještě abych nezapomněl zmínit, tak mám už celkem velkou dceru. Ta si našla tuším tak rok, možná dva zpátky (omlouvám se, že nevím přesně) skoromanžela. A s tím skoromanželem jí tak letmo vídám, vypadají jako sešití k sobě, rád bych se „vetřel“, ale nevím, jestli na mě už neudělá dlouhý nos. Ta druhá, menší dcera, mou společnost uvítá ráda, o tom jsem přesvědčen. Tak se jí chci pověnovat, než mi vyroste a najde si dle vzoru své starší sestry skoromanžela. Taky se musím více starat o svoji maminku, která mi zde na Světlance v začátcích hodně pomohla, ale vzhledem k tomu, že již roznášela pivo i na staré Labské, tak jsem ji raději z placu vyháněl. Když v ní totiž bouchly saze, chtěla mi všechen personál pro neschopnost vyhodit a že to raději roznosí sama, když nikoho novýho neseženu. Samozřejmě že neseženu, jojo velký voči… Mimochodem ještě tu již zmiňovanou paní mám, zatím celkem mladou
a pořád po tom všem ještě hodnou a přívětivou... Tvrdí, že se jí o dlouhých zimních a vlastně i letních večerech po mě stýská, tak to taky potřebuju prověřit, co je na tom pravdy 😉
A pak, dole v údolí, u hlavní cesty Rokytnicí, jsme objevili takový malý penzionek, pár pokojíků s malou zahrádkou…tam se teď chci trošku realizovat. Mírněji, než na Světlance, ale trochu přece… 😊
Pokud by se vám zastesklo, nebo třeba jen čistě ze zvědavosti …. Penzion Matula, Horní Rokytnice 625… tam nás teď nějaký čas můžete potkat 😊
Srdečně se na vás těšíme,
Pepa Lukášek s rodinou
