29/03/2026
Byl červen roku 2023, když za mnou přišel můj přítel Jirka a ukázal mi inzerát na prodej penzionu a roubenky v Krkonoších.
„Nechceš se tam jet podívat?“ zeptal se.
Neváhala jsem ani vteřinu.
Domluvili jsme si schůzku a 14. července jsme vyrazili.
Když jsme dorazili na místo, čekal nás starší dům – částečně roubený, částečně zděný – se zarostlou terasou a zahradou, která spíš připomínala malý prales.
Jenže když jsme vešli dovnitř, spadla nám brada.
Ve světnici stála nádherná modrá kachlová kamna. Roubené stěny dýchaly teplem a my najednou pocítili zvláštní euforii.
Prošli jsme celý dům. Byl to spíš staveniště než penzion, ale my už viděli něco úplně jiného.
V kamenném sklepě s klenutým stropem malou vinárnu.
V pokojích hosty.
A v malém prostoru pro zaměstnance naše vlastní malé hnízdečko.
Pak jsme vyšli na zahradu.
Až mnohem později jsme zjistili, jak je vlastně obrovská. Tehdy jsme došli až k malé roubence schované uprostřed stromů.
Přes zábradlí terasy přepadaly větve staré třešně a všude byl úplný klid. Jen zvuky přírody.
Nevím, co cítil Jirka.
Ale já jsem se zastavila, podívala se na tu chaloupku… a měla jsem pocit, jako by mi tělem projela energie.
Láska na první pohled.
Odjížděli jsme s pocitem, že jsme našli naše místo.
Jenže jsme ještě netušili, že cesta k němu bude mnohem složitější, než jsme si dokázali představit…
Pokračování příště.
