století a již tehdy využíval k pohonu vodní síly, která poháněla čtyři mlýnská kola na vrchní vodu. Postupem času se však i mlynářské řemeslo přenášelo do větších lokalit, takže vznikly větší mlýny např. Janderov u Chrudimi a mlýn Winternicův v Pardubicích. Ve mlýně Skály docházelo postupně k modernizaci. století bylo osazeno vodní dílo turbínou girardotovou – spirála a následně pak v roce 1909 po
větší rekonstrukci vodního díla turbínou francisovou, která po rekonstrukci v roce 1992 pracuje dodnes. Využívá průtoku vody cca 1200 l/s, se spádem 4,20 m a výkonem do 25 kW. Mlýn, který byl v majetku rodiny Fouskovy na přelomu 20. století, dostál své současné architektonické podoby roku 1934. Vlastní rekonstrukce technologického zařízení mlýnabyla provedena v roce 1948 tak, že mlýn byl schopen mlet obchodní mletí – pšenici nebo žito ve výši 25 tun za 24 hodin. Mlýn byl poháněn vodní turbinou a jednotlivé stroje klasickým rozvodem pomocí transmisí a kožených řemenů jak tehdy bylo zvykem. Na mlýn však byla roku 1950 uvalena národní správa a v roce 1954 byl mlýn i veškerý ostatní majetek znárodněn. Komunistický režim využíval rekonstruovaný mlýn pro výrobu mouky až do roku 1961. Po rekonstrukci velkokapacitního mlýna v Pardubicích již nebyl pro mlýn Skály odbyt produktů. Poté mlýn sloužil jako výrobna krmných směsí. V tomto období vlastní technologie pro mlynářskou výrobu doznala další újmu a znehodnocení zejména z důvodu zpracování surovin jako sůl a dalších minerálních komponent, které škodily technologickému zařízení mlýna. V dalších letech byla prováděna výroba šrotů, kukuřičných klíčků a jáhel z prosa. Po roce 1989 byl mlýn po složitých řízeních navrácen původním majitelům tj. paní Marii Fouskové a její dceři Vlastě Malinovské. Při navrácení mlýna obě jmenované darovaly navrácené dílo vnukům a synům Vojtěchu a Hugovi Malinovským. Po roce 1991 nastala náročná práce na rekonstrukci budovy mlýna, jeho zařízení i přilehlých objektů. Tyto práce pokračovaly až do roku 2001.
