18/08/2025
Jsem influencerka. A roky jsem se to bála přiznat.
Ne proto, že bych se za svou práci styděla.
Ale proto, že to slovo je jak cejch.
Jako by v sobě neslo: „Má botox v mozku a fotí latté.“
Roky jsem to obcházela.
Říkala jsem: „Jsem autorka.
Průvodce.
Mentor.“
Jenom abych se vyhnula tomu jednomu slovu.
Jenže já ovlivňuju.
Každý den.
Ne čísly z tabulek, ale tím, co řeknu.
Tím, co napíšu.
Tím, co si dovolím žít.
Influencerka nemusí prodávat slevový kód na protein.
Může ovlivnit, jestli si dneska někdo dovolí přestat se nenávidět.
Jestli si uleví od tlaku být lepší verzí sebe.
Jestli začne vidět svůj život jako film, který už má dobrý konec.
A jo, když to někde řeknu, často vidím ten pohled.
„Ježíš, to jako fakt?“
Opovržení smíchané s představou, že jsem se prodala za fotku v plavkách.
Jenže pravda je, že skoro každý by chtěl být influencer.
Dělat to, co ho baví.
Mít za to zaplaceno.
Mít dost času pro sebe a rodinu.
Nemuset sedět v kanclu 8,5 hodiny denně.
Pracovat odkudkoli na světě.
Já to mám.
Můžu.
Vždycky jsem to chtěla.
A tak se už nestydím říct:
Jsem influencerka.
A je to ta nejlepší práce, která mě mohla potkat.
