12/04/2025
Příběh, který neznáte: Svatá Rita a zázrak včel
Svatou Ritu, patronku beznadějných situací, zná snad každý křesťan. Existuje však jedna méně známá, ale významná událost v jejím životě, kterou většina lidí nezná: zázrak včel. Přečtěte si tento skutečný příběh, který se udál krátce po jejím křtu.
Následující událost je v Cascii zachycena na obraze pocházejícím z roku 1480. Malíř k němu na plátno připsal vlastní slova, která komentují výjev: "Blahoslavená Rita v kolébce a její rodiče. Pět včel vlétá a vylétá z jejích úst."
Včelí bodnutí předpovídají zranění, které jí způsobí trn z Ježíšovy koruny a které na sobě bude nést patnáct let. Marc Messier dále říká: "Včely také připomínají Ritinu píli a med její něžný přístup k chudým a jakkoli zranitelným lidem. Ve středověku se symbolika včel objevuje často. Buňka ve včelím pláste jako jeden ze symbolů řeholního života odkazuje na pevnou hierarchii klášterního svrchovaná.“
Krátce po křtu v jedno červencové ráno se Antonio a Amata vyberou is malou dcerou na pole, které je od Roccaporeny vzdáleno asi půl hodiny chůze.
Za posledními domy v osadě přešli přes lávku, po jejíchž obou stranách se rozprostírají vinice. Cesta k polím, která vede pod stromy a vine se mezi topoly a olivovníky, je okouzlující. Oproti nim po ní rolníci namáhavě tlačí pluh. Dvojice s dítětem vystupuje až nad vrcholky jedněch stromů a přechází přes bukově jedlový les. S každým dalším krokem silněji prociťují horkost země, nádheru kvetoucích květin a jejich neskutečně půvabné vůně. Ocitají se na jednom z mála měst v Umbrii, kde se příroda ukazuje v celé své rozmanitosti.
Antonio je navzdory svému věku statným mužem, který se nebojí žádné práce na poli. Jakmile přišli, položil košík, dar od souseda, který ho uvil vlastníma rukama, pod vrbu a připojil se k ostatním koscům. Sehnutí muži sklízejí pšenici a nechávají za sebou dlouhé zlaté byle, které ženy sbírají a ukládají do snopů.
O trochu dále slyšíme, jak někdo ořezává větve stromu. Amata nechala dítě ve stínu vrby a přidala se k manželovi. Pracují, co jim síly stačí, s odhodláním, které si zaslouží obdiv.
Zpěv ptáků a med včel
Rita leží v měkkém košíku pod listy vrby a poslouchá ptačí zpěv a živé hlasy rolníků.
Ve chvalozpěvu na nebeského Otce svatý František z Assisi vyznává: "Ty jsi pokora a trpělivost. Ty jsi naše bezpečí a náš pokoj. Naše radost a naše veselost (…) Ty jsi náš ochránce, strážce a obhájce. Ty jsi naše síla."
Právě na tomto místě se má odehrát jedna z nejvýznamnějších událostí v životě malé světice. Tím, že Rita slyší zpěv ptáků, ale nevidí je, už nyní jistým způsobem kontempluje, „co je v něm neviditelné“ (Řím 1, 20), jak si ještě ukážeme. Pomrví malými držadly a modré oči ponoří do modré oblohy. Jakýsi útvar podobný diadému se otočí kolem ní: to roj stříbřitých včel, které přiletěly pravděpodobně od řeky C***o, zakrouží pod větvemi vrby. Roj se vzdálí a opět se vrátí.
Z dálky roj vypadá jako galéra plná otroků. Včely se vznášejí ve vzduchu a malá Rita je pozoruje s nevinným a čistým úsměvem.
Poletují z větve na větev, z květu na květ. Jakmile se ocitnou v blízkosti člověka, lehce se dotknou země a pak sednou na rty dítěte, vletí mu do úst a nechají tam trochu sladkého medu, aniž by dítěti jakkoli ublížili.
„Tento med seslalo nebe,“ vysvětluje Pline, „jako svůj pot, sliny hvězd či šťávu vzduchu, který očišťuje.“
Je obětním darem přírody pro dítě milované Bohem. Copak jen zbožný obraz? Lidová legenda? Vůbec ne!
Bílé včely si z dětských úst udělaly kolébku lásky. Znovu naberou výšku až k listům vrby a napojí se, takže jsou jakoby omámené blankytem oblohy, která zalila zemi. Potom se opět snesou k dítěti, obletí jeho křehké tílko, obrátí se k jeho očím a uším a vejdou mu do úst, přičemž ho ani nyní nezraní. Jsou vskutku šťastné, že našli útočiště v tomto maličkém „úlu“.
Nezdá se, že by včely něco mohlo vylekat nebo že by se chystaly pryč. Jak píše Henry Panneel, „klidně chodí dovnitř a ven přes polootevřená ústa dítěte, která se usmívá, jako by ho někdo něžně laskal, a pohybuje jazýčkem… Nejsou ani trochu útočné, právě naopak, jemně a téměř nepatrně natírají Ritiny rty nektarem.“
Bůh je tady, uprostřed včel. Dílo společenství člověka s jeho Otcem a dítěte s Duchem svatým.
První zázrak
Ve stejnou dobu a nedaleko odtud, kde se toto dělo, se Antonio zastaví v práci, protože ho vyruší křik jednoho z rolníků. Přiběhne k němu a najde ho ležet skrčeného na zemi se smrtelně bledou tváří. Pravou ruku má volně položenou na zemi: jejím středem se táhne ostrá a rovná čára, ze které vytéká krev.
Muž s poraněnou rukou si ptá vodu. Antonio rychle přinese karafu čerstvého vína, kterou dříve vložil mezi dva oblé kameny do tekoucí řeky. „Napij se,“ říká, „bude ti lepší.“
Rolník posbírá síly, postaví se a pomalu kráčí pryč z pole, aby si v Cascii dal ošetřit dlaň. Když dojde k vrbě, všimne si včel, jak létají kolem hlavy dítěte, a znepokojený k němu přiskočí.
Jak se snaží zachránit dítě, Bůh položí svou ruku na jeho a rána se hned zacelí a zmizí.
Příběh či legenda dále vypráví, že na zpáteční cestě roj včel následoval Ritiných rodičů a udělal si hnízdo ve střeše jejich domu.
Stejný druh včel ještě i dnes najdeme mezi kameny révou obrostlé zdí kláštera v Cascii, přitom se o těchto včelách zedníčkách říkalo, že téměř vyhynuly.
Již mnoho staletí dříve zažil jako dítě v kolébce podobné dobrodružství svatý Ambróz. Stalo se to kolem roku 340 na nádvoří domu jeho otce Aurelia Ambrosia v německém městě Trevír, které bylo říšským městem reprezentujícím Řím v Galii.
I na tomto požehnaném místě včely, královny nebe, přiletěly na rty malého Ambróza. Vcházeli a vycházeli ven, jako by zde chtěli vyrobit svůj med. V životopisu svatého Ambrože čteme, že jeho otec tehdy zvolal: „Pokud to dítě přežije, bude velkým člověkem.“
Řeč je o tomtéž Ambrózovi, který dopomohl k obrácení svatého Augustina (354 - 430), syna svaté Moniky, a který ho iv roce 387 pokřtil.
Když si uvědomíme, že jediné bodnutí by mohlo být smrtelné, vidíme, že Bůh požehnal Ritu, když byla teprve dítětem, a pak po celý její život. Nyní přijímá její orodování, aby zachránil a osvobodil duše.
Příběh se včelami nad kolébkou svaté Rity je namalován na prvním ze starodávných obrazů, který zkoumali během procesu beatifikace a který pochází z období po její smrti.
Od roku 1938 mladé sirotky, kterých se v Cascii ujímala matka Marie Tereza Fasce, nesou na znak úcty a na památku tohoto zázraku v životě svaté jméno „malé včely“.
Úryvek pochází z knihy Příběh svaté Rity
